Po dlouhé době jsme poznali hořkost porážky a bohužel zaslouženě. Jestliže jsme po zápase s Holicemi mohli říct, že nám malé hřiště a umělá tráva velkou měrou pomohla, tak tentokrát tomu bylo naopak a pomohla soupeři, ale na to se nemůžeme vymlouvat. V utkání jsme jistě nebyli horší, ale velmi zkušeně hrající soupeř se po dlouhém autu dostal do vedení a zkušeně se stáhl do bloku. Na malém hřišti nás do nějakých velkých šanci nepouštěl. Za celý zápas jsme kopali asi 15 rohů, vytvářeli si tlak, ale vyložené šance jsme měli snad jen dvě, ty jsme neproměnili a do otevřené obrany nás Bohdaneč potrestala po druhé. Kdybychom hráli další hodinu, tak by se nám gól vstřelit nepodařilo. Je potřeba dodat, že jsme v prvních dvou kolech měli velmi kvalitní soupeře a je obrovská škoda, že musíme hrát na malé umělce, kde se vlastně fotbal ani hrát nedá, na větším hřišti by to byl jistě lepší fotbal, bavilo by to jak hráče, tak diváky. Když je v silách jiných měst hřiště připravit, tak nechápu, proč to nejde u nás, na zimním stadionu se taky nezačíná mrazit 3 týdny po prvním mistrovského utkání…
