(POLOČAS 2:1)
Branky: Jireček 2x, Štegner, vlastní
Hřiště: Proseč
Rozhodčí: Štěrba Jaroslav
Sestava:
brankář: Renza
obrana: Holec , Hána , Ryšan (72´ Havran), Štancl
záloha: Stráník (71´ Štarman), Hubinka (75´ Tomšíček), Hanus (68´ Jiskra), Čermák (53´ Jiskra)
útok: Jireček (73´ Svoboda), Šmíd (47´ Štegner)
na lavičce: -
František Jandáček - trenér Jiskry Litomyšl:
Zápas jsme sehráli v neděli dopoledne a evidentně některým našim hráčům tento termín nesedl. Ale popořádku. Před zápasem jsem upozorňoval tým, že do Proseče chodí početné publikum a dokážou domácí tým nabudit, čímž pak hráči hrají na hranici svých možností a navíc proti vedoucímu týmu soutěže. Atmosféra v našem týmu se mě nelíbila už před zápasem, někteří hoši působili unaveně.
Zápas začal zostra, ve 4. a v 8. min. to bylo už 1 - 1, oba týmy si dali po vlastních gólech. Ve 22. min. utekl z levé strany útočník domácích a jeho střela po zemi skončila v naší síti 2 - 1. To vše hrálo domácím do karet, zatáhli se na vlastní půlku a čekali co vymyslíme. Je pravda, že jsme se snažili, ale chyběl nám klid v koncovce a navíc stálo u domácích štěstí. V kabině jsem hráče upozorňoval, že v druhé půli budou domácí hrát na svoji branku a navíc tam stálo i dost diváků, kteří domácí hráče hnali za vítězstvím. Asi mě neposlouchali a nebo byli duchem někde jinde. Ale začali jsme dobře, Jireček utekl zleva a střelou po zemi na vzdálenou tyč vyrovnal, to běžela 49. min. a 54. min. utekl po několikáté Čermák, ve vápně ho smetl nesmyslně domácí brankař, pískala se penalta, k ní se postavil Jireček a otočil výsledek na 3 - 2. Bohužel pro Čermáka zápas skončil minimálně výronem a to mě nejvíc z celého zápasu mrzí, že se zranil. Zápas pokračoval. Čekal jsem od našeho týmu v tu chvíli, že se zvedne a zápas dovede k vítězství, bohužel jak jsem se mýlil. Mezi 64. - 68. min. nás domácí na tu svoji branku doslova dorazili a vedli 5 - 3. V tu chvíli jsem byl z našeho 5 min. výkonu tak znechucený, že jsem vystřídal to, co na té naší lavičce zbylo. Výsledkem toho byla samozřejmě neurovnaná hra z naší strany a fotbal šel do kopru. Na závěr ještě utekl Štegner a bodlem v 86. min. snížil na konečných 5 - 4. Po závěrečném hvizdu jinak výtečně pískajícího arbitra vypukla radost jak na trávníku tak v ochozech z vítězství domácích. Na závěr se pokusím bez emocí zhodnotit výkon našeho týmu, který mě velmi rozladil. Už v týdnu jsem upozorňoval hráče, jestli mají v sobotu nějakou akci, tak ať ani nechodí na zápas, takže jsem přesvědčen, že v tom to nebylo, ale na některých bylo vidět, že ještě v době zápasu doma spinkají. Dále asi taky sledují na internetu zprávy o vzrůstajícím covidu a spát chodí hluboce po půlnoci a to pak trenéři můžou dělat co chtějí. Navíc kór, když rodiče nechají tyto hochy v těchto letech doma v prázdném bytě... Pak jsou někteří podráždění , komentují každé písknutí rozhodčího, každý tvrdší zákrok domácího hráče, rozhodí je i divák s nějakou poznámkou atd. Hlavní příčinou naší prohry je katastrofální taktický herní výkon jednotlivce, kdy hráči všechno vypapouškujete v kabině a jak hráč odchází z kabiny, tak vlastně už neví co to ty trenéři povídali. Výsledkem je pak to, že když si to dovolíte hráči na hřišti připomenout, že neplní co má, tak na trenéra někteří koukají, co si to vlastně dovolujete mu něco vytýkat. Spolu z kolegy z realizačního týmu se hráčům věnujete ve svém osobním volnu, místo abychom se věnovali v neděli našim rodinám a nebo sobě, tak odjíždíme soboty, neděle na fotbaly a pak se vám takhle někteří hráči postavěj k utkání. Samozřejmě když se vrátíte pak domů, tak všichni kolem vás už vědí, jak to dopadlo na hřišti. Mě nevadí prohra, ale ten přístup k té prohře.
